Vítejte na stránkách zabývajících se zápasy zvířat. Tyto stránky by vám měly přiblížit, jaké strašné věci některá zvířata podstupují. V žádném případě nejsou tyto stránky na podporu zápasů zvířat.
Články:
Obecně o zvířecích zápasech
Člověk už ode dávna provozuje různé sporty a soutěže. Proč to dělá? Aby se pobavil, odreagoval, něco vyhrál (pokud sází), prostě pro zábavu. A protože člověk je tvor vynalézavý, zjistil, že ke své zábavě, lze dobře využít zvířata, ať už v dobrém, či tom nejhorším smyslu. Nejvíce si připomeňme psí zápasy, protože to je stále hodně ožehavá tématika.
Už za dob Římského impéria vznikly gladiátorské hry. Vykořisťovaný lid v nich hledal zapomenutí na své vlastní starosti. V Anglii v epoše raného kapitalismu, ve které bylo vykořisťování člověka člověkem samozřejmé a přijatelné, přišel tento prastarý vynález na uklidňování nepokojů znovu do módy. Davy fandily nejslavnějším rváčům a uklidnily se. Nejčastější byly zápasy pes versus zvíře (pes, lev, slon, býk, medvěd, jezevec, opice, kůň, osel, krysa). Boj se lvem nebyl tak častý, protože lev nebyl snadno k dostání. Když k němu došlo, odehrál se v aréně bez jakýchkoli pravidel. Lev byl vypuštěn a s ním několik mastifů. To zápas s medvědem již pravidla měl. Medvěd s obojkem byl uvázán na laně či řetěze a přes soustavu kladek ovládán svým vůdcem, který se tak vyhnul nebezpečí. Zpravidla měl náhubek, ale i přes to dokázal tlapami mnoho psů zabít. Nezřídka, ale vítězil pes. Boj byl buď s jedním nebo dvěma psy. Opice zas usmrtily mnoho psů svými neobvyklými styly boje.
Pro zabíjení krys byl podmínkou váhový limit a v předem určeném čase měl pes zabít tolik krys, kolik sám vážil. Těmito zápasy se proslavil bulteriér Billy. Dokázal zabít za sedm a půl minuty devadesát krys. Psi ovšem zápasili i s lidmi. Šlo tu o vysoké sázky. Psi mívali náhubky, ale přesto bývali vítězi. V historii je ovšem zaznamenán zápas člověka se psem, kdy pes byl bez náhubku a člověk bojoval holýma rukama. Zápas měl jedenáct kol a ještě v desátém to vypadalo na vítězství buldoka. Když se pes úplně čilý vřítil do jedenáctého kola, člověk mu dal ze zoufalství takovou ránu, že buldok zůstal víc než minutu ležet a muž byl prohlášen za vítěze. V soubojích mezi psy a býložravci zřídka docházelo ke zranění psů. Šlo spíš o masakr na koni či oslu.
Ovšem nejatraktivnější byl odjakživa boj psa se psem. Tato krvavá podívaná se jako jediná udržela do dnešní doby. V ČR probíhají podobné akce nelegálně v různých garážích a končí smrtí jednoho ze psů. V USA mají svá pravidla. Před zápasem musí cizí člověk psa vykoupat a osušit (aby v srsti nebyl jed či drogy), proto pes nesmí projevit žádnou známku agrese vůči člověku, pokud ji projeví je utracen. Častým důvodem prohry je to, že pes už nechce dál bojovat. Smrt bývá vzácností a ani zranění nejsou častá.
Zápasy, jak jsem se již zmínila, jsou stále oblíbenou, i když nelegální zábavou. Lidem přináší to, co v dobách starého Říma, Perska nebo Egypta. Nemalý podíl na tom mají sázky, které jsou jejich součástí. Pro psy znamenají bolest a smrt na straně jedné a nesmírnou radost na straně druhé, vítězné. Vždyť který pes nemá radost, když vykoná něco, za co je svým majitelem pochválen, i když kvůli tomu musí projít peklem.
Zdroj: http://www.psi-kocky.cz/
Zdroj: http://lidskebestie.blog.cz
Zápasy koní
Zdroj: http://www.tyden.cz/
Krvavé koňské zápasy jsou lidovou zábavou, pořádanou v Rongshui v jižní Číně. Tradiční souboje se tu konají již téměř 500 let. Diváci se z daleka sjíždějí na podívanou, při níž se koně vzájemně mrzačí. Zápasy mají řadu odpůrců, ochránci zvířat jsou ale bezmocní.
Kohoutí zápasy
Publikum hučí jako smyslů zbavené a scéna připomíná setkání šílené sekty. Ve vzduchu je krev a smrt. Aby ne, kohoutí bojovníci s žiletkami na masivních pařátech se v ringu vůbec nešetří. Pro Filipínce jsou něco jako olympionici a jejich zápasy jsou jakýmsi zvráceným svátkem. Samozřejmě ten kdo prohraje, tak zemře.
Zdroj: http://www.jansochor.com/
Autor: Daniel D.